词典边极
边极
词语解释
边极[ biān jí ]
⒈ 边缘，尽头。
引证解释
⒈ 边缘，尽头。
引郭沫若 《＜屈原赋＞今译·离骚》：“我清早打从天汉的渡口起身，我晚间便达到了西方的边极。”
相关词语
- biān shì fù边氏腹
- jí tiào极眺
- tǐ yuán lì jí体元立极
- jí lè tǔ极乐土
- yōu jí幽极
- jí shòu极寿
- jí lì极丽
- biān chuī边吹
- jí zūn极尊
- biān jìng边境
- wù jí jiāng fǎn物极将返
- fěn biān xì sī粉边细丝
- jí wàng极望
- biān kuàng边框
- jí qíng zòng yù极情纵欲
- yuán jí元极
- jí xīn极心
- jí tài极态
- jí shěn极沈
- biān xīn边心
- biān zuì边最
- kuī biān窥边
- lǚ jí履极
- biān nán边难
- biān yú边虞
- níng biān宁边
- biān bèi边备
- jí zhe极着
- xǐ biān徙边
- sì jí四极